V pondělí 8.září 2014 tomu bude již neuvěřitelných 110 let, co na semilském nádraží zastavil vlak tažený parní lokomotivou a na jednom ze svých vagónů přivezla do Semil novou hasičskou parní stříkačku od firmy R.A.Smékal pro SDH Semily I. Vlastní zakoupení proběhlo již 10.srpna 1904 a od té doby je pýchou i ozdobou celého našeho sboru. Aby se zachránila a zabránilo se její fyzické likvidaci byla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let převezena do chrastavského hasičského muzea a 26.června 1989 sepsána smlouva o zápůjčce do depozitáře muzea. Zde zůstala až do 17.března 2007, kdy se opět navrátila do své semilské domoviny. Po následné a rozsáhlé renovaci, kterou sbor vlastním úsilím a s vynaložením nemalých finančních prostředků sboru provedl, opět zazněl klapot jejího parního stroje a vodní čerpadla po dlouhých letech zase čerpala první litry vody. Za posledních 7 let opět rozdává radost všem lidem v naší rodné vlasti. Sbor se s ní účastní různých oslav a výstav, regionálních, republikových i mezinárodních. Je držitelkou 3 světových rekordů v dálkové a výškové přepravě vody (Svojanov 2007 a Semily 2008) a pravidelnou účastnicí soutěže historických parních hasičských stříkaček, z nichž druhý ročník se v roce 2013 konal právě tady u nás v Semilech. Je i jednou ze skoro 40ti takovýchto exemplářů, které jsou v Česku k vidění a patří mezi 19, které jsou i plně funkční. Každá je svá, žádná není stejná, co kus to originál. Její úctyhodná váha 2.700 kg vzbuzuje respekt i obdiv. Výkonem přes 2.000 litrů výtlačné vody za minutu a dostřikem až 48 metrů zajisté nepaří mezi nějaké hasičské stříkačky troškaře. I výrobní číslo 52 nás upozorňuje na skutečnost, že patřila mezi ty první vyrobené firmou R.A.Smékal. Samotná výroba parních stříkaček se v té době pohybovala od 4 do 6 měsíců se zřetelem na jejich velikost, složitost i výkon. Ta naše semilská je v té horní časové hranici, protože patřila a patří mezi ty nejvýkonnější v Čechách.

A co všechno předcházelo tomu, než spatřila světlo světa a ocitla se tady u nás v Semilech? Pojďme se trochu vrátit časem, na počátek dvacátého století, kdy to vše začalo. Z informací a dokumentů, které se podařilo získat v semilském archivu si trochu připomeneme ten čas před více jak sto lety. Čas krásného melodického jazyka českého, léta, kdy automobil byl spíše vzácností, než-li samozřejmostí, čas kdy světu stále ještě vládla pára a parní stroje, dobu Rakousko-Uherska s Franz Josefem v čele monarchie a kdy svět ještě neznal pojem světová válka a o cestě na měsíc psal jen Verne.

„3.prosince léta páně 1901 sešel se výbor hasičského spolku dobrovolného semilského, by rokoval o možnosti zakoupení hasičské stříkačky parní. Záměr svůj v listině sepsali, řádně razítkem opatřili, podpisy hodnostáři připojili a městské radě semilské doručili. Čas plynul a 10.prosince l.p.1902 tajemník městský dopisem pražskou firmu R.A.Smékal ze Smíchova oslovil a o záměru semilských dobrovolníků majitele firmy spravil. 16.téhož měsíce druhá očekávaná odpověď přišla i s návrhem stříkačky parní, jež by asi Semilům nejvíce vyhovovala a posloužila účelu svému pro potřeby hasičské při záchraně majetků osob soukromých i firemních. Dvoucylindrová stříkačka by prý postačila a majetky všem i ochránila pravilo se v návrhu jejich a firma smíchovská i fotografii stříkačky podobné přiložila. Bylo ale nutno pro zakoupení stříkačky parní finance k úhradě zajistiti. Ale spolek dobrovolný hasičský těchto prostředků nemaje s nápadem přišel a u Občanské záložny v Semilech fond dobrovolný založil, jehož účelem bylo potřebné finance od institucí státních, firem soukromých a i občanů jednotlivých sesbírati mohl. A tak se po čase i stalo. Někdo přispěl někdo ne, někdo více jiný méně pak, každý dle možností svých. I spolek hasičský z plesů dvou výtěžky celé své přidal. V té době již sbor sám s firmou smíchovskou jednal a nakonec parní stříkačku třícylindrovou objednávkou svou počátkem roku 1904 stvrdil. 10.srpna téhož roku byla smlouva kupní sepsána a hasičská stříkačka parní zakoupena. 12.srpna 1904 velitel sboru dobrovolného radu městskou písemně vyzval, by kolnu pro parní stříkačku zabezpečila a i koňský zápřah, který by ji z vlakového nádraží 8.září 1904 do kolny připravené odvezl.

A tak 8.září léta páně 1904 na nádraží semilském stříkačka hasičská parní třícilindrová prvně město Semily spatřila a po celá další léta tu ku prospěchu občanů i firem semilských a celého okolí poctivě sloužila.“

A co na závěr? Přejeme Ti ty naše holka zlatá, aby jsi ještě dlouho pískala po našich obcích a městech a to Tvé pomyslné „zdravíčko“ Ti ještě spoustu let sloužilo k radosti a úsměvu dospělých i dětí. A že trochu zakouříš? To Ti zajisté všichni rádi odpustí až na vlastní oči uvidí, jaká jsi krásná babička parnička, když uslyší jak krásně klape ten Tvůj parní stroj a spatří co stále ještě umíš a dokážeš i v těchto letech. Jsi prostě naše radost, štěstí i láska.

Chtěl bych ještě touto cestou poděkovat řediteli Okresního archivu v Semilech panu PhDr. Ivo Navrátilovi i všem zaměstnancům archivu a také zaměstnancům chrastavského muzea za poskytnuté informace a dokumentaci. Též chci poděkovat všem našim sestrám i bratrům „ve zbrani“ z SDH Semily I., kteří se o tu naši společnou lásku tak poctivě starají, jezdí s ní po cestách necestách naši rodné vlasti a rozdělí se o tu velkou radost se všemi lidmi dobré vůle.